Ze světových soutěží doběhla až do Českého Brodu

Ilustrační foto
Autor: Wikipedia.org

Každý člověk je jistě něčím unikátní a v našem městě žije mnoho schopných inspirativních lidí, ale věděli jste, že v Českém Brodě žije také dvojnásobná olympijská vítězka a držitelka světového rekordu? Ani já jsem to do letošního roku nevěděl.

Zmíněná dáma se jmenuje Pavla Kovaříková (za svobodna Valníčková). Můžete ji často potkat v ulicích Českého Brodu za doprovodu vodicího psa, fenky labradorského retrievera, se kterou jsou pověstné tím, že po svých trasách obvykle klušou. Když jsem se s paní Kovaříkovou potkal osobně, z jejího náboje jsem brzy pochopil, že se jedná o ženu, která se v životě jen tak před něčím nezastaví.

V patnácti letech přišla o zrak v důsledku vrozeného glaukomu. V mládí byla mimořádně úspěšná ve sportu nevidomých − na vrcholných závodech získala téměř dvě stě medailí. Na letní paralympiádě v Barceloně v roce 1992 kromě dvou dalších medailí vytvořila v běhu na 3000 m světový rekord. Na zimních paralympijských hrách v Albertville v témže roce si na lyžích doběhla pro stříbro (5 km) a bronz (15 km).

Pro tehdejší československou společnost byla opravdu zjevením − v roce 1993 byla jako nejmladší zařazená do tehdy velmi populární série televizních dokumentů Galerie elity národa (GEN), což spolu se sportovními výsledky vedlo k tomu, že v médiích bylo její jméno zmiňované jako druhé nejčastější hned po Václavu Havlovi.

Později ovšem vrcholový sport opustila a pohybu se věnuje pouze pro radost a pro zdraví. Na Karlově univerzitě mezitím vystudovala angličtinu a následně na tři roky přesídlila do americké Pensylvánie, kde absolvovala magisterské studium psychologického poradenství.

Do povědomí veřejnosti se zapsala také jako výtvarnice. Je autorkou původního loga charitativního projektu Světluška. Jako malá vášnivě ráda kreslila. Po ztrátě zraku si postupně vypracovala vlastní kresebnou techniku, která je založená výhradně na hmatu. Díky ní může nadále uplatňovat své vrozené výtvarné nadání čerpající z bohaté vizuální představivosti. Doposud ilustrovala devět knih. V životě jí velice pomáhají moderní technologie, jako je mluvící iPhone nebo notebook vybavený speciálním programem, tzv. screen readerem, a hmatovým displejem, který dění na běžném monitoru převádí do Braillova písma.

Už víc jak 25 let se profesně věnuje práci ve prospěch lidí žijících s úplnou nebo částečnou ztrátou zraku. V roce 2014 založila neziskovou organizaci, které se sobě vlastním humorem dala možná někomu trochu absurdně znějící název Rozhledna. Jak často v programech přibližujících život bez zraku zmiňuje, i lidé, kteří nevidí, se kolem sebe rozhlížejí. Protože dívat se je možné i jinými způsoby než jen očima. Své by o tom mohly vyprávět děti paní Kovaříkové. Občas si postěžují, že mámě toho z jejich lumpáren unikne méně než leckomu vidícímu. Vždyť většina toho, co lidé provozují, je doprovázena typickým zvukem, který je často nezaměnitelný. Dá se tak např. bezpečně poznat, jestli si synek ze skřínky bere čokoládu, sušenku, nebo želé bonbóny.

A když se s paní Kovaříkovou dáte do řeči, klidně vám řekne, že vás taky moc ráda vidí.

Paní Kovaříková mluví o tom, jak moc je při setkávání s druhými pro ni důležité, aby lidi promluvili. Jinak totiž nemá možnost zorientovat se v tom, co se právě děje. Bez přímého oslovení tak nemusí třeba v obchodě pochopit, že už je na řadě nebo kde je konec fronty. Nebo na ulici, že ten pozdrav patří konkrétně jí.

Pod hlavičkou své neziskovky se věnuje aktivitám a programům přispívajícím k většímu porozumění mezi lidmi s těžkým zrakovým postižením a vidící veřejností a k zásadnímu významu pohybového rozvoje nevidomých dětí. Máte-li zájem, mrkněte se na stránky www.rozhledna.info nebo na FB.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze zpravodaje Českobrodský zpravodaj.