Představujeme českobrodské muzejní sbírky - malíř Mikoláš Aleš a básník František Kvapil

Ilustrační foto
Autor: Wikipedia.org

Představujeme muzejní sbírky - malíř Mikoláš Aleš a básník František Kvapil.

V Českém Brodě máme mj. i ulici Mikoláše Aleše a to především kvůli jeho historickým kresbám z období bitvy u Lipan. Před nedávnem jsem se zamýšlel nad tím, jestli Mikoláš Aleš vlastně někdy Český Brod navštívil. Dnes už můžu odpovědět, že do Českého Brodu zavítal minimálně na nádraží hned několikrát, když jel do nedalekých Žher navštívit své přátele, básníka Františka Kvapila a malíře Láďu Nováka.

František Kvapil (1855-1925) byl český básník a významný překladatel - povoláním úředník - který se zaměřoval především na moderní polskou literaturu. Pocházel z rolnické rodiny ze Žher. Během své profesní kariéry působil krátce jako gymnaziální profesor a později zastával funkci tajemníka Českého zemského muzea. Po odchodu do penze se věnoval již výhradně literární činnosti, překladatelství a psaní odborných studií o slovanských literaturách. Z jeho vlastní tvorby je nejznámější cyklus epických básní Zpěvy knížecí a prozaická kniha Ženy a milenky historie slovanských básníků. Přestože byl ve své původní poezii považován spíše za napodobitele Jaroslava Vrchlického, jako překladatel a literární badatel byl ve své době velmi uznávaný. Závěr života strávil s rodinou v Praze na Vinohradech.

Kvapilova rozsáhlá písemná pozůstalost je dnes ovšem uložena u nás v Podlipanském muzeu, a to včetně mnoha jeho rodinných fotografií. Jedna z nich je výjimečná a přesahuje svým obsahem „obyčejné“ rodinné setkání. Jedná se o snímek ze setkání společnosti přátel kolem velkého stolu v hospodě ve Žherách ve veselé uvolněné atmosféře. Dnešní historik může jen (velmi) litovat, že fotografie není datovaná, ale podle podoby některých přítomných byla společnost takto vyfotografovaná patrně ještě před rokem 1890. Na fotografii sedí Mikoláš Aleš - zjevně spokojený - mezi dvěma dámami zády k oknu. V rohu místnosti pod věšákem pak sedí další významná postava našeho regionu - malíř Láďa Novák (1865-1944), jehož manželka také pocházela ze Žher, ve spolupráci s Mikolášem Alešem (1852-1913) realizoval výzdobu fasád např. známého Rottova domu v Praze nebo radnice v Náchodě. Novákovi jezdili do Žher každoročně na letní byt a malíř Aleš za nimi přijel i v roce 1902 na oslavu posvícení v sousedních Skramníkách.

Význam Mikoláše Aleše trefně popsala ve své knize B. Kovaříková: „V roce 1898 se do škol dostal Slabikář sestavený Adolfem Frumarem a Janem Jursou s kresbami Mikoláše Aleše. Malíř chtěl, aby kniha, s níž se setkávají děti v první třídě, dýchala českým životem a vzbuzovala v nich lásku k vlasti, domovu a k rodičům. Stala se výzvou a vzorem pro výtvarníky, kteří Aleše následovali. Nejsilněji však vypukl alšovský kult ve třicátých letech 20. století, v době ohrožení nacismem. To už byl Mikoláš Aleš dávno po smrti (zemřel 1913). Nastal určitý návrat k jistotám, k národním hodnotám a vlastenecký malíř v tom sehrál velkou roli. Dokonce i Jaroslav Seifert, do té doby spíš avantgardní, tehdy napsal slavnou sbírku inspirovanou Alešovými kresbami. Báseň „Šel malíř chudě do světa“ se učila po desetiletí snad ve všech školách."

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze zpravodaje Českobrodský zpravodaj. Titulek je redakční. Fotografie je ilustrační.