Rozhovor: Opatrovník není pečovatel, pomoci lze jen tomu, kdo chce

Ilustrační foto
Autor: lalesh aldarwish, pexels....

Občas potkáváte v okolí člověka, který svým chováním přitahuje pozornost. Na první pohled se dá předpokládat, že z hlediska mentálního zdraví není zcela v pořádku. Často ho pak slyšíte hlučně se s někým hádat, někdy ho zahlédnete, jak z odpadkových košů vybírá nedopalky od cigaret, jindy žádá kolemjdoucí o peníze. Říkáte si, proč obec nezasáhne, proč se lépe nestará, nebo proč ho rovnou neumístí do ústavu, kde by již neobtěžoval svým chováním okolí. Není to tak jednoduché a černobílé, jak se zdá, což mi potvrdila vedoucí Odboru sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu v Neratovicích Eva Horáková.

Evo, za jakých okolností je člověku ustanoven opatrovník?

Opatrovnictví obecně je velmi široký pojem. V našem případě hovoříme o opatrovnictví osob, kterým soud ustanovil opatrovníka z důvodu toho, že jejich mentální nebo duševní stav jim neumožňuje hájit své zájmy a není možné využít žádnou jinou mírnější formu podpory. Tyto osoby by si pak mohly svým právním jednáním či nejednáním uškodit. Důležité je zmínit, že v drtivé většině je ustanovení opatrovníka spojeno s omezením svéprávnosti.

Jaké jsou ty nejčastější příčiny omezení svéprávnosti?

Nejčastější příčiny, se kterými jsem se setkala ve své praxi, jsou různé druhy mentálního postižení, dále psychická onemocnění, nejčastěji schizofrenie nebo demence a pak v menší míře různé další.

V případě jmenování opatrovníka nehraje roli trvalý pobyt dotyčného, ale místo, kde se dotyčný zdržuje, kde zrovna bydlí. Celkem to dává smysl, nebo to s sebou přináší nějaké nevýhody?

Tady je třeba vymezit dva pojmy, a to trvalý pobyt a trvalé bydliště. V prvním případě jde o adresu, kde je dotyčná přihlášena, a v druhém adresa, kde trvale žije. Způsobilost být opatrovníkem pak má ta obec, kde má osoba bydliště, tedy kde fakticky trvale žije. Má to svou logiku, protože opatrovník by měl být se svým opatrovancem v pravidelném kontaktu, což by při větší vzdálenosti mezi oběma adresami byl problém.

Co přesně je náplní práce veřejného opatrovníka?

Je to hodně individuální, nicméně takový obvyklý základ je hospodaření s příjmy a výdaji, aby bylo zaplacené vše, co má být (nájemné, služby apod.), a pak záležitosti ohledně smluv, případných dluhů, zprostředkování služeb atd.

A na jak dlouho se stanovuje opatrovník?

Soud opatrovníka nestanovuje na konkrétní dobu, ale doba pověření opatrovníka se odvíjí od potřebnosti. Co je ale stanoveno podle zákona, je maximální doba omezení člověka, která je maximálně 5 let. Před uplynutím stanovené doby musí soud provést přeposouzení. To ale neznamená, že k přeposouzení nemůže dojít dříve, pokud se například výrazně zlepší duševní stav opatrovance. Práce opatrovníka tedy nejčastěji končí 22 buď změnou opatrovníka, úmrtím opatrovaného, případně tím, že opatrovaný nabude zpět své schopnosti a opatrovníka již nepotřebuje.

Lidé se často ptají, proč se město o své potřebné více nestará. Resp. potřebnými myslím například člověka od pohledu prostšího duchem, který kolemjdoucí obtěžuje nevhodnými poznámkami. Zároveň se po městě potuluje bez zjevného cíle a sem tam vybírá nedopalky z košů, občas ostatní žádá o peníze. Proč s tím opatrovník něco neudělá?

Tady záleží na tom, co vnímáme pod pojmem potřebné. Osoba, kterou popisuješ, nemusí nutně být osobou s omezenou svéprávností, která má opatrovníka. Město se samozřejmě o lidi, kteří potřebují nějaký druh pomoci, stará v rámci sociální práce. Je nutné ale zdůraznit, že k tomu, aby bylo možné druhému pomoci, je jeho zájem a snaha svou situaci změnit. Mnoho tzv. potřebných naši pomoc odmítá, případně odmítá se svou situací cokoli dělat. V takových případech pomoc není možná a může se pak zdát, že město v tomto případě nic nedělá. Ale žijeme ve svobodné zemi, kde je třeba respektovat práva jednotlivců, a pokud chce například někdo žít na ulici, tak mu v tom sociální pracovník nemůže zabránit. Pokud ale mluvíš kupříkladu o osobě, která má veřejného opatrovníka, tak se odkážu na to, co jsem řekla již v předchozí odpovědi. Opatrovník není pečovatel a nemůže opatrovaného proti jeho vůli „někam zavřít“ nebo ho donutit, aby změnil své chování. Umístění člověka do jakéhokoliv zařízení proti jeho vůli, a to i když je omezený ve svéprávnosti, lze výhradně jen s přivolením soudu. Takovou potřebnost je nutné podložit důkazy. Tedy prokázat, že se člověk buď sám ohrožuje na životě a zdraví, nebo takto ohrožuje své okolí. Tím kupříkladu rozhodně není vybírání odpadků z košů nebo žádosti o peníze. Opatrovník se může opatrovanci pokusit domluvit, ale to je tak maximum, co je v takovém případě v jeho kompetenci.

Zajímá mě ještě, jak se postupuje v případech, kdy se opatrovanec se svým opatrovníkem neshodne. Dokážu si představit situaci, kdy si dotyčný chce pořídit novou drahou televizi, ale opatrovník ví, že na klientově účtu není žádná rezerva pro nenadálé výdaje. Může mu koupi televize „zakázat“?

I s takovými situacemi jsme se již setkali. Pokud má opatrovanec nějaké přání, které ale vnímá opatrovník způsobem, že je v rozporu s jeho zájmy, a opatrovanec i přes vysvětlení situace na svém přání trvá, dostávají se oba do kolize a takovou situaci pak musí řešit soud na základě podání opatrovníka.

Evo, napadá mě ještě jedna otázka v souvislosti s tématem opatrovnictví. Jak to mají opatrovanci s péčí o děti a rodičovstvím obecně? Co když je vaší klientkou těhotná žena? Nebo co když se žena rozhodne vstoupit do manželství, ale na první pohled je vidno, že dotyčný nemá dobré úmysly?

Tak tato otázka je rovnou složena z více otázek. Vysvětlím postupně. Vše záleží vždy na tom, v jakých oblastech je dotyčný omezen. Tedy pokud nemůže uzavírat sňatek, ale přesto jej chce uzavřít, platí to, že je nutné schválení soudu. Co se týká těhotenství, pokud je matka schopna podílet se na péči o dítě a má k tomu podporu okolí, nic nebrání tomu, aby dítě zůstalo v rodině. I takové případy jsme měli. Když je ale schopnost matky výrazně omezena a není možné z důvodu ochrany života a zdraví dítěte jej ponechat v její péči, pak nastupuje pěstounská péče nebo adopce. Zde je zájem dítěte výše než zájem matky. Vždy ale opatrovníci společně s kolegy z Oddělení sociálně-právní ochrany dětí řeší na prvním místě zachování rodiny a k tak zásadnímu kroku, kdy je dítě matce odebráno, dochází až opravdu v situaci, kdy není žádné jiné možné řešení.

Článek byl převzat se souhlasem z Listů města Neratovice. Fotografie je ilustrační.